Přesčasy a mzdy – 1. část

Chybná či nedostatečná evidence pracovní doby patří k častým prohřeškům zaměstnavatelů. Přitom evidence pracovní doby je klíčová mimo jiné pro určení, zda zaměstnanec odpracoval přesčas či nikoli. Práce přesčas může být nařízena jen výjimečně a mělo by se jednat o práci mimo rozvrh směn a nad stanovenou pracovní dobu. Jak by mzdová účetní správně měla takový přesčas zaměstnanci zaplatit?

Vždy záleží, zda bude za přesčas zaměstnanci poskytnuto náhradní volno či nikoli. Zákoník práce implicitně předpokládá, že náhradní volno poskytnuto nebude. Proto je možné poskytnout náhradní volno pouze v případě, že se na tom zaměstnanec a zaměstnavatel dohodnou. Všimněte si, že se jedná o opačný stav oproti práci ve svátek, kdy je implicitně zákonem předpokládáno čerpání náhradního volna – viz článek z 8.7.2021 (poslední odstavec).

Za práci přesčas vždy zaměstnanci přísluší dosažená mzda. To platí jak pro případ, kdy zaměstnanec bude čerpat náhradní volno, tak i pro případ, kdy ho čerpat nebude. Příplatek za práci přesčas však přísluší pouze v případě, že nebude čerpáno náhradní volno.

Výše dosažené mzdy za přesčas nezáleží jen na rozsahu práce přesčas, ale i na počtu pracovních hodin, které měsíc má. Například pokud bude mít únor 160 pracovních hodin a měsíční mzda zaměstnance bude činit 30 000 Kč, bude 8 hodin přesčasu zaplaceno jako (30 000/160) x 8= 1 500 Kč. Pokud bychom ovšem stejný přesčas odpracovali v březnu, který bude mít 184 hodin, činila by dosažená mzda za přesčas (30 000/184) x 8= 1 304 Kč.

Více o příplatku a náhradním volnu za přesčas se dozvíte v příštím článku.